Já všady byl jsem host
a všeho zřel jsem dost,
v ruch života i spád
já mohl naslouchat.
Za stínem opony
odvěké zákony,
ty stejně znám a ctím –
však zůstati chci svým.
Já všady byl jsem host
a vždycky – pro věčnost,
kam vložil jsem svůj spár,
byl květem suchopár.
A brzy budu něm,
zvěst dávná mladým všem,
však přec jich srdcí plam,
ví komu plát a kam.
Já všady byl jsem host.
Zda milost, nemilost
jde se mnou, jedno mi
starými pod stromy.