Blázní nebe, blázní země, proč my bychom nebláznili? Bylas, milá, v karnevalu, což na tom, já byl v něm taky
za Araba přestrojený; hledal jsem tě ustavičně, celou noc – však nadarmo! A co bylo v karnevalu,
to je posud ve životě; posud žiji jako Arab v poušti žití nekonečné, chudě jím a tvrdě líhám,
bez poklidu jest můj sen. A jak často Arab zírá na planoucí písmo nebes a ve hvězdách hledá sílu,
odvahu a nadšení: tak i já za nocí tmavých slídím po tvých krásných očích, jejichž lesk mým požehnáním,
písní mojich studnicí. A jak Arab často loupí, tak i já s bílého čela i s tvých retů korálových
loupím sladká políbení, lásky plachý beduin. Blázní nebe, blázní země, proč my bychom nebláznili?
Bylas, milá, v karnevalu, což na tom, já byl v něm taky za derviše přestrojený; hledal jsem tě ustavičně,
celou noc – však nadarmo! A co bylo v karnevalu, to je posud ve životě, vždyť i já jsem derviš chudý,
kořínky svých žalů jídám, slzí svojich vodu piju a ve vášní divém kole točím se, jak lístek větrem,
div že hlavu neztratím. Bloudím světem, hledám Mekku, Mekku tvojí věčné lásky, hledám, ale – nadarmo!
Na kameni často spávám neb na stupních mramorových u mečety ve portále, který sluje poesie.
Spávám zde sny nepokojné, a jsem šťasten, když mé skráně oslní ze světel chrámu jediný jen paprslek.
Jen když někdy v palné touze tvoje sladké rety líbám, tu se mi zdá, že se modlím korálový růženec –
Blázní nebe, blázní země, proč my bychom nebláznili? Bylas, milá, v karnevalu, což na tom – já byl v něm taky
za plavčíka přestrojený; hledal jsem tě ustavičně, celou noc – však nadarmo! A co bylo v karnevalu,
to je posud ve životě; vždyť i já jsem plavec bídný, pluji mořem lidské strasti, vlny vášně rozděluji
veslem písní zlomeným. Často se též v hloubku nořím a tam hledám vzácné perly nadšení a soucitu.
Žel, že nyní lodička má rozbila se o skaliska bolesti a těžkých žalů. A tak pluji oceánem,
ač umdlévá páže moje, ku ostrovu zelenému, jako onen básník slavný, jenž svůj život pro svou báseň
v sázku vrhl zoufalou.* Ale – běda, v modré dálce mizí ostrov lásky tvojí a já mdlý a vysílený
klesám ke dnu hloub a hloub. Dobře mi tak; slunce hasne, blázní nebe, blázní země, ale já už dobláznil!
Cookies on Poetry Cove