Můj svět je moje snět,
do světa zkad se dívám,
teď výš a dolů hned
se kolébaje zpívám.
Ve vzdušném hamaku
mé srdce taktem bije;
výš, hloub – tůň zázraků,
všech zázrak – Titanie!
Tvá paž, tvůj prs, tvůj ret,
ó královno, ó paní,
je kouzlo, kterým svět
se zpíjí bez ustání.
Zhas’ před tvou velebou
i měsíc bělorouchý,
ba, hvězdy před tebou
jak zlaté chví se mouchy.