Sám pluje čistý měsíc,
ni hvězdy vůkol není,
na nebi v unavení
spí vůní spitý vzduch.
Slyš, od křoví ku osyce
ký nápěv se to nese?
To slavík v květném plese
po družce volá v luh.
Slyš, často mezi listím,
jež letem dolů střásá,
již přichází a jásá,
ó nelkej, jsem tu již!
Tak shledali se, Ireno,
zda slyšíš to, má drahá?
Kdy takým hlasem blaha
i ty mně odpovíš?