Já děl k své Duši: Rci, co začnem s žitím?
Tam uvedl jsem tě jak bílou Psychu,
tvé sny a dumy pěstoval jsem v tichu
a hleděl krok tvůj podstýlati kvítím.
Teď nad tvým věnem v pochyby se řítím,
já nevím sám, jak padlas v sítě hříchu,
jak saze padly tvého do kalichu,
však illusí tvých ztroskot s tebou cítím.
Co začnem, Duše moje, sirá vdovo,
žít nutno dál a nutno dále lítat,
jsou vesla zlámána a mdlé jest slovo.
Chceš nové břehy lepších světů vítat?
Bez křídel? – Co vše chtění titanovo?