Dej hlavu k hlavě, vedle sebe těsně,
a hleďme zimě v tvář i ve tvář Vesně,
co tady zmírá, co tu květem kyne! –
A přec to všecko jiné!
Dnes oba víme, co to všecko platí,
co dlouhou cestou žitím každý tratí,
co ubily nám chvíle nudy líné!
A přec to všecko jiné!
Co tenkrát byl nám rozkoše proud žhavý,
v nějž mladost, naděj vrhli jsme i zdraví
i touhu, která nikdy nespočine –
Jak dnes to všecko jiné!
Dnes pozadí má všecko: Jistý konec.
Zvěř znavená jest i chtíč, její honec,
jsou chladny břehy Hadu, byť i stinné –
a tím to všecko jiné!
Víc platí slovo, platí víc stisk ruky,
víc bolí všecky žití nesouzvuky,
víc blaží páž, jež po šíji se vine...
Dík, je to všecko jiné!