Vy svěží svahy pod silnicí dole,
nad nimiž stával českých bratří sbor,
vy sosny usedlé tu v družném kole,
váš chtěl bych v noci znáti rozhovor!
My denně chodili jsme kolem, v řeči
čas míjel, v duši padal úkoj, chlad,
my zmizeli... svět zhlt’ nás... řeka ječí...
však vy vším tím se chvíte napořád...