S výhledem na hvězdné kraje
ty šel jsi spat,
vše mohly kouzelné báje
v sny tvoje hrát.
Šel jsi jak mudrc tak jistě
a odhodlán,
tvůj pohled utkvěl v tom místě,
Aldebaran
kde hořel mystický, žhavý...
Lákal tě tak,
že’s upřel zrak svůj tmavý
až nad oblak,
že přitáh’ tajnou tě mocí,
ty’s hled’ mu v líc,
a hvězdy šly dále tou nocí,
a tma a nic.
Leč krásná přec ta smrt byla,
snad v nitru rým
ti dozněl. – Byla v tom síla,
již závidím...