Co tobě život dal, jest málo nebo nic.
Kdys jakýs planul máj, dnes o něm nevíš víc,
dnes v rakvi sen a noc... Zda vzešel ti již den?
Zda to vše není děcka nedosněný sen?
Ach život! Jednou jen! – Čas, šílenec, dál letí,
a stejně letěl tak, když my jsme byli děti...
Dnes tebe pohltil... Zda líp je tobě v ráji?
Což, mrtví našich duší když na nás nečekají?
To vědět jedině, zda čekají, či nic!
Já budu stále vidět bledou tvoji líc.
Let dvacet vzalo málo snu mládí, jenž byl den.
Zda vše to není děcka nedosněný sen?