Co dnes a zítra? – Jednou přijde den,
kdy setkáme se zas – v to cit můj věří,
můj duch, jenž věčnost, nekonečnost měří,
jest k slzám dojat – ne však udiven.
Jeť při všem každý pouhý člověk jen
a do cest jeho se až příliš šeří,
pták zajisté má více světla v keři,
než lidské bdění má a lidský sen.
Dnes život, zítra smrt, jak ruky vzmachem
vše proměněno! Ale jaká muka
v tom přechodu, co bojů s tmou a strachem,
prach živý než se stane tichým prachem,
než vzletí duch, co slabá klesla ruka,
než věčná Láska zatopí vše nachem!