Ó mládí, vlohy, kráso s tužbou sladkou!
Dech větrů a váš lehounký květ zmizí.
Však zářil přece, byť i chvíli krátkou,
jen domů vrátil se, neb zde byl cizí.
Ne, věřit nelze, že můž’ zhynout mládí,
ne, věřit nelze, srdce že můž’ stlíti,
vždyť jako jindy my tě máme rádi,
a lásce smrť je stejná jako žití.