Již druhá zima po tvém hrobě kráčí,
zrud netřesk na něm poprvé,
však ti, kdo chvěli se tu loni v pláči,
zas lkají slze do krve!
Ach, kolik jesení a kolik smutků
se přes tvůj hrob a hruď nám převalí,
než uvěříme, že Jsi mrtva v skutku!
Jest věřit vždycky úskalí!