Ach, koho žitím taký anděl spěje,
jak Váš byl, teprv ztrátu Vaši cítí,
ten každým dnem a snem se znova chvěje
o toto drahé, čisté v květu žití!
Neb stálého zde v světě pranic není
a všecko, východ jako západ, klame,
hrst snů ti zbude po vší snaze denní
a nejkrasší květ vichr tobě zláme.
I v tom je těcha – draze vykoupená! –
že přestáli jste to nejhorší v světě;
však život v květu přílišná jest cena
pro pár dnů jeseně ve pozdním květě.
A posled hlava dumou utýrána
a marným bolem klesne v ztuhlé dlani,
jeť každá Bolest vítězná jen brána,
kterou se vchází v slávu Odevzdání...