Za krůpějí pár z moře lásky,
Ty snivá s bledým, sladkým čelem,
co snesla’s v středu tupé chásky,
ve bědném žití celém!
Je hřích, genia líbat rysy,
když s kamením se ruce zvednou?
z těch žen, jež za Kristem šly kdysi,
Tys mohla býti jednou! –
Skloň umučenou láskou hlavu
do klínu černé, tiché země,
s miláčkem Nirvany pij slávu...
Spi sladce, tiše, jemně!