„Jí dejte lilie! Je dejte plnou dlaní,“
je shrňte přívalem Jí na průsvitnou skráni,
a jestli s radostí tam slza díků leží,
tím budou vonnější, tím více budou svěží.
Neb jako strážný duch šla s ním a při něm stála
a v jeho boj a trud vždy sladký úkoj vála,
ať duší sestra mu a bytostí jak žena,
Jí nikdy nedotkla se žádná losu změna.
Co více říci lze? Šla vedle a s ním žila,
jak duše domu vždy tak tichá, snivá, milá.
Sám netknul se jí čas, běl vizte jejích skrání,
a proto lilie jí plnou sypte dlaní!