Zde něco, city vše co sráží:
Na prstu kroužek zlacený,
a ret se více neodváží
chtít plaché budit ozvěny.
Jinému patříš, krásko bledá,
s tím štíhlým pasem – spěchej v dál!
můj zrak se více nepozvedá,
tvůj bořit nechci ideál.
Až jednou v hvězdách sejdeme se,
až nás astrální obemkne svit,
snad i tvůj kroužek sesmekne se...
Však můžem ještě šťastni být?