V kotouči žhoucích plápolů
připoután vírném na kolu
se stále v kruhu točím,
můj sluch div stačí očím,
co vidím jen, co slyším jen,
je boj a sten.
Na chvíli jsem-li na hoře,
po valném těkám obzoře,
zřím hvězdy putující,
mlh víry s vlasaticí,
zřím v moře věčných změn
a v boj a sten.
Sotva že dole jsem na chvíli,
bojiště zřím a mohyly
a města v ohni, kouři
zřím v odboj, rozvrat, bouři,
a v mužů kletby, v nářek žen,
vždy v boj a sten.
Tak jde to výš, tak jde to v hloub,
puká mi skráň a praští kloub,
víc nechci více zříti...
Co nazýváte žití
ať v sferách nebe, v hloubi mořských pěn,
je boj a sten.