Starého hříchu ty odměno klatá,
nic se závistí tvojí bytost skládá,
ty poplatnice a ty družko Hada,
ty hrdá potvoro a nestydatá!
Ty myslíš, tvoje žeň že vrchovatá,
že každý tvor již pod tvé žezlo padá,
mníš vládce všeho tvá že zmohla vláda?
Ty klamným bludem státníků jsi jata.
Bys Kristu sloužila a ne On tobě,
On stoupil v propast, ty’s volila zbraně
i pole, křížem utkaná’s v své zlobě.
Živ Kristus – padla’s, nechť jest v smrti mdlobě,
zář taká šlehá z jeho božské skráně,
že neskryješ své tmy již ani v hrobě.