Když na krajinu padá soumrak líný
a mušky v slunci tančí v plachém reji,
tu děti často ze vsi přicházejí
ku mřížím parku – to svět pro ně jiný!
Tu zvědavě se kloní nad pešiny,
na starých sochách dětským okem tkvějí,
tu na fontanech a tam na aleji,
a stojí tu a hledí v noční stíny.
A nemohou se odsud odtrhnouti,
pol zvědavost, pol strach je láká v sítě,
ve stínech nocí vidí kouzlo všady. – –
Ó poesie! umdlen dlouhou poutí
u brány tvojí čekám, choré dítě,
ty neotvíráš... a přec večer tady!