To není dávno, dobrá moje známá,
člen lepší naší zlaté společnosti,
mi vykládala s celou výmluvností
– tak ještě smýšlí mnohý jak ta dáma –
že život celkem není tak zlé drama,
když básníky a umělce nám hostí,
již tvoří krásu – třeba hryzli kosti,
a svět že celkem krásné panorama.
A dobře tak, že umělci ti milí
o kůrku v boji, ona ví to přeci,
že v přepychu by tolik netvořili.
Tu napadl mi ten slavíček milý,
kterému, aby lépe zpíval v kleci,
prý žhavým drátem oči vypálili.