Jako vždycky, jako jindy s Tebou šel jsem polem,
jako vždycky, jako jindy hruď se chvěla bolem,
že Tě nemám, že tu nejsi, drahá!
Jak chvěl vítr jitrocele nakloněným stvolem,
starý cit a stará láska opět v duši sahá,
vše pro Tebe, má drahá!
A zas věřím, jak jsem věřil jarním spěje polem
a zas doufal jsem, se těšil nadějí i s bolem,
že přec jednou půjdem spolu, drahá!
že Tě sevru jako břečtan svírá strom svým stvolem,
a hned lehčí byla mi ta o samotě dráha,
jen Tebou drahá!