Ta starší vážná, sto otázek v oku –
ta mladší samý smích a dětinná
a obě svěží, jak je květina,
jež blesky zryté skále pučí v boku.
Ta moudrá – ona dětsky pošetilá,
ta malá Vestálka – ta skřítek hravý,
ta snivý večer – a ta jitro svěží,
ta hnědá do zlata – a ona bílá,
jak s jabloně do neskosené trávy
se růžových a třpytných květů sněží.
A láska oběma jim v očích leží
a dobrota ve důlku brad i čílku.
A já se modlím: Čase, stůj! jen chvilku,
ať radost vyzpívá v nich svoji sloku!