A přece musí výš z té duše rozvášněné!
Rci, Bože zástupů, zda všecky uslyšíš?
Tik ptáka, červa křeč na cestě zaprášené –
i tento musí výš!
Ať v stíny žaláře či mnišské cely tiš
zní katarakty duše umučené,
ať v skřek jich, Osude, ať Věčný v nebi spíš!
Je síla neznámá k edenu branám žene,
v nich sterých životů vře slz a krve číš,
dál člověk slyší je, když Bůh je zapomene,
a proto musí výš!