Na světě chodí duše zahalené
do masky těla i účinků jeho
a ku divadlu sboru nebeského
od přírody jsou Bohem upravené.
Vše hrají, mluví, proč jsou narozené,
a mění sceny, sbory kusu svého,
v smích šatí se určení osudného,
kam nezbytná je cizí vůle žene.
Bez vůle, moci, vědomí v svém žití,
co káže Pralůno, vše každá snáší,
by nebeský sbor mohla zveseliti.
Až nebi, moři, zemi navrátíme
své maškary, pak na konec hry naší
kdo lépe mluvil a hrál, v Bohu zvíme.