Však půjdeš dále, útlá Psycho milá,
květ musí kvést a dál jít Ideal,
jenž před tebou jde přísný dál a dál,
chce, abys nechala stop, že jsi žila.
Ó, nekloň hlavu, kterou nahrbila
ta tíže věků a plášť drsný skal,
ten odhoď směle a s ním chorý žal
a zaplaň v slunci smělá, čistá, bílá!
Ta posa resignace, smutku, mdloby
ti nesluší, ó nesmrtelných dcero!
Máš přece prsy, z kterých tryská žití!
Jdeš nohou pevnou, projdi temnot doby,
jdi k cíli přes tůně a skalin stero.
Tvůj Ideal jde napřed a vždy svítí...