To vše bude ideálné
jako v pohádce.
Sejdeme se z dálky dálné
v parku, kde u tůně kalné
kvetou kosatce.
Bledě modré, s ostrou vůní
v žlutých směsici,
po těch zvlášť mé smysly stůní...
z daleka co bouře duní
z hloubky kvačící.
Mihnou-li se blesků šlehy
tesknou parku tmou – –
vášeň má jest plna něhy,
nestrhá, věř, citu břehy,
leda – modlitbou...