Systemy a utopie,
problemy a zákonníky,
tyto skřipce lidských duchů,
do moře jsem hodil všecky.
Lepšího jim není hrobu,
ať tam dřímou až v den soudný!
Pouze zlaté hvězdy bájí
vtkal jsem v blankyt svého nebe.
Na vlnách mé poesie
pluje pouze labuť Mythu,
a mystická její píseň
zní až v šero dávných věků.
Zní jak harfy ze dna moře
při měsíci, zvolna, tiše;
zní jak bouře vodopádu,
jásající threnodie!
V ní zas žije Olymp celý,
veliký Pan v ní se tají,
Dryady a Oready
i Satyrů chlipná chasa.
A nad všemi úbělová,
narozena z pěny moře,
trůní ve své nahé kráse
Venus Anadyomene.