Maurští králi v Kastilii
vnikli za veliké vřavy,
a to pět jest maurských králů,
a jich vojska davy, davy.
Kolem Burgosu dál táhli,
dobývali Montesdocu,
v San Domingo řítili se
a na Belprad ve útoku.
Do Najevy, do Loqvěny,
všady zuřili jak vzteklí,
stáda lupem odnášeli,
křesťany v otroctví vlekli.
Mnoho žen a mnoho mužů,
mnoho dívek, mnoho dětí
s lupem hojným táhli s sebou
v domov svůj a do zajetí.
Nebo král a kortezové
nechali je v slabé vládě.
Rodrigo, když uslyšel to
na Bivaru, na svém hradě
(málo chybělo dnů ještě
do dvacátého mu roku),
skočil na svou Babieçu,
za ním jeho druzi v skoku.
Výzvu „do boje!“ křik vlastí,
davy lidu přišly s meči
a na zámku Montesdoca
Maury utkal v hrozné seči.
Přemohl tam slavně Maury,
pět jich králů zajal k tomu,
velký lup jim vyrval s jatci,
které chtěli odvlěc’ domů.
O kořist se dělil s všemi,
kteří pomohli mu k zdaru,
pět zajatých králů odved
na svůj zámek do Bivaru.
Odevzdal je matce svojí,
tam jim pouta mrzká sňali,
vasalský slib tito králi
Rodrigovi přísahali.
Rodrigovi ze Bivaru
s díkem svorně požehnali,
velebili skutky jeho,
daň mu platit slibovali;
do svých vrátili se zemí,
ale v slibu věrní stáli.