Oč tmavší jste a vonnější a větší,
již skoro maceškám se podobáte,
jak démant v tmavém oku slzu máte,
v chlad naší zimy, do vichru, jenž ječí.
K nám dopravené zahradníka péčí
ve manšety se z krajek oblékáte,
a jihu půvab, jeho slunce zlaté
se vaším dechem naší mlze vděčí.
Ve sálech, pestrý karneval kde jásá,
na ňadrech dám, ve útlé ručce mnohé
své exotické střete v pospas vnady,
však víc mne jímá našich prostých krása,
jež nabízí nám dítě bosonohé
v dubnové pršce. Víme, jaro tady.