V mém srdci láska sídlí,
a proto veselá
jest píseň má, že s křídly
polétá anděla.
Ó paní, jejíž krása
tak mocně dojímá,
jak možno, duch čím jásá,
vše pojmout očima!
Tak Bohu věren býti
bez falše, bez taje,
musil bych přímo jíti
za živa do ráje!
Vás zřím, jsem beze zbraní,
rci, písni, k paní spěš:
„Co zbývá vám, ó paní,
než milovat jej též!
Nach studu k čemu v líčku?
Pryč z ňader strach buď slán,
jen zlíbat rukavičku,
víc nežádá můj pán!“