Ne, neuzříme nikdy víc
své město ni svůj chrám,
ten vzdech se věčně bude z plic
drát vnukům jako nám.
Co ztraceno,
můž’ vráceno
být pouze obměnou,
vlast novou máme za věno,
když stará ztracenou!
Nuž s bohem stráně Karmelu!
Za Karmel Vyšehrad
dnes v nové doby povelu
z nás přijme každý rád.
Za Sion Říp
přes škleb a vtip,
Vltavu za Jordán,
jen oceněno budiž líp,
čím snub ten požehnán!
Ne, neuzříme nikdy víc
své město ni svůj chrám,
za Salem Praha na tisíc
bašt, týnů zvedá nám!
I naše v nich
zář, lesk a mih
ční hrdě v říši hvězd;
kde srdce stlívá otců tvých,
tam i tvá vlast též jest!