Kvete šeřík. – Co to je,
srdce, nemáš pokoje?
Co tě láká,
písní ptáka
nového zas do boje?
Kvete šeřík – modř i běl.
Já jsem doň se zahleděl.
Kolem včela,
přeletěla
s hudbou svou – já oněměl.
Kvete šeřík. – Kdož co ví?
Svaté Máje tajemství
dál se snuje,
odhaluje
tomu, kdo mu odpoví.
Kvete šeřík – vůně dech,
kol se chvěje v atomech
jak dech matky,
milý, sladký
dnes tak jako v aeonech.
Kvete šeřík u všech cest.
Co tu modrých, bílých hvězd!
Věčná síla
promluvila,
mně tak při tom volno jest!