V Leonu vlád Don Alfonso, a don Sancho v Castilii, ale u velikém boji rvou se bratři ti a bijí.
Až u řeky Carrionu, srazily se oba voje, Sancho musil ustoupiti, ztratil mužstva valné roje.
Bojištěm on smutný prchá, v tísni dál se musí hnáti, don Alfonso brání vojům, křesťanskou krev prolévati.
Soucit bydlí v jeho srdci, nad bratrem lká slzy hojně, nebo první on dal podnět ku krvavé bratrů vojně.
Z Bivaru, Don Ruy Diaz, onen Cid, rek plný slávy, ku Sanchovi, pánu svému, tato slova těchy praví:
„Pravdou jesti, co zde mluvím, pane můj a veliteli, při Alfonsu, bratru vašem, z Galicie pluk je celý.
V stanech hoduje ta chasa bezpečně a ve povyku, nebojí se nic vás, králi, ani vašich bojovníků.
Proto seberte své many, prchající vraťte hbitě, nechte v pochod, ať pospíchá plnou silou do úsvitě!
Leonští i z Galicie na ně v divý boj se hněte, vztekem posud nevídaným vraha v boji přepadněte.
Sotva vyhrána je bitva, – tak to všady v obyčeji, – všichni chválí svoje činy, přemoženým pak se smějí.
Dnes tam hodují a pijí po celou noc do červánků bezstarostní bojovníci, aby klesli v náruč spánku.
Lehké vítězství, můj králi, pomsta větší bude za to –“ A co Cid tak radil, bylo králi závažno a svato.
Se zástupy svými všemi narazil na nepřítele, tyto zabil, zajal ony, zmátl je boj v noci ztmělé.
Ve posvátném jednom chrámu, vítěz zajal bratra svého, Leonští když toto zřeli, pána svého ztraceného,
vztekle začli bojovati, čtrnáct zatkli čackých reků, i don Sancho zajatcem jich ve ostatních jatých vleku.
Pevně drželi jej – Cid však vysvobodit spěje krále, „Vydejte mi mého pána! jste-li reci,“ křičí stále!
„Alfonsa vám za něj vrátím, kterého jste služebníky!“ – Ale reku vznešenému v odvet Leonských dí šiky:
„Nechcete-li se zajatým, v těchže poutech bídně ležet, odveden být námi v žalář, Ruy Diaze, hleďte běžet!“
Uražen tím slovem podlým Cid tu musil hněvem vzpláti, krále svého osvobodil, s všemi v boj se musil dáti,
třináct přemohl jich pouze, jediný jen prchl smělý; s Alfonsem pak, bratrem Sancha, do Burgosu dále jeli,
který krátce před tím dobyl Kastilský Cid, rek ten skvělý.
Cookies on Poetry Cove