„Vím, že nic nevím“... Ó já jedno vím
a slovo filosofa jest mi dým;
já jistě vím, že jeden profil bílý
se v této noční chvíli ke mně chýlí
a chytá péro mé, můj stihá rým,
to vím!
„Vím, že nic nevím“... Venku vichřice
a chlad a noc, že samy stálice
se třesou, slzy, v černé noci oku;
leč jedna duše, na rtech moji sloku,
můj obraz před sebou, že zírá k nim,
to vím!
„Vím, že nic nevím“... Umru jednou tak,
v nic skanu pápěr, dým a pustý vrak...
dnes, zítra, jednou... pozděj neb dřív jistě,
že jedna bytost se mnou v každém místě
své kroky mroucí připne vždycky k mým,
to vím!