Ó bratře náš, jenž mrtev jsi a pochovaný,
v své lokty Bůh tě přijmi svrchovaný!
Ó bratře náš, bratrství jehož vřelé
– smrt vzala tě – musíme oželiti,
Bůh dej ti mír a odpuštění celé,
čím urazil’s jej v tomto živobytí.
Ó duše, pospěš zem již opustiti,
v tvář Spasitele patřit v nebes brány.
K Marii Panně, ve velkém jež množství
dlí božích andělů, ve světců klínu,
by Syna prosila, my prosme Božství,
by prominul ti každou tvoji vinu,
tvou každou touhu splnil v ráje stínu,
až hříchu okovy ti budou sdrány.
Též Apoštoly i Evangelisty,
i Patriarchy prosme s Vyznavači,
bys získal svatou říš, tam vešel čistý,
a jestli hyneš v očistcovém pláči,
než Bůh ti nebe otevříti ráčí,
ten přístav touženě všemi dožádaný.
Vy proste, prosíme vás, Mučenníci,
vy proste, Nevinňátka s Panen v roji,
Vy Světice a vy též Světci všicci,
již zvítězili jste v tom světa boji,
ať pro zásluhy vaše upokojí
se duch, jenž od těla je odpoutaný.
Ó bratře, kříži svatému vzdán cele,
jenž v pamět Spasitele v umučení
se bičovával’s hojně po svém těle
a k Bohu vznášel horoucí své pění,
kéž Spasitel na hříchů odpuštění
tě přijme, když tě vzal, ty milovaný!
Ó bratře náš, jenž mrtev jsi a pochovaný,
v své lokty Bůh tě přijmi svrchovaný!