Jak neměl Pavel zjevit boží divy,
když s nebe zpět se vrátil v tělo svoje;
mé srdce skrylo lásky do závoje
mé myšlenky i touhy mé let snivý.
Tož co jsem viděl, stvořil, mlčenlivý
vše skryju v hruď svou, dříve spánky moje
se šedinami pokryjí, než boje
a touhy své bych zradil v klevet lživý.
Však jestli duch můj podlehne přec v boji,
mou vinou nebude to, pouze žáru,
jímž trávím se a v jehož hynu znoji.
Jen pomni, duch že brzy těla tvaru
zmdlen výhost dá, když ty milostí svojí
v čas vláhu nedáš jeho suchopáru.