Děd ideál měl – vnuk má idol pouze.
Toť celý rozdíl. Ideál je ryzí,
žel, v sobectví když masce zcela zmizí,
kam strhne špatnost jej či krutá nouze;
je idolem pak, křemen v žití strouze,
ne zářný démant s paprskovou přízí,
ne orel, slunce jenž se dotkne řízy:
jen oškubaný pták je na motouze.
Jeť idol sprostá modla, jež se šklebí,
své zžírající děti, stále lačný
ať Momus příšerný, ať Moloch mračný.
A čím víc krmen, víc má zapotřebí;
co ideál vše bratrům zanechává,
jde světem, žití láme chléb a dává.