Hrabata když z Carrionu zřeli Cida přemocného, statečnými činy stále kterak vzrůstá sláva jeho,
žádali o jeho dcery, Alfonse, by pomoh jim, nebo Cida švakrem býti bylo věnem nejlepším.
Král jim přál, a proto posly ku Cidovi poslal hbitě, aby do Requeny přišel, jednat chce s ním okamžitě.
Rodrigo tu dostav zprávu, s Jimenou ten sdělil list, nebo paní soud v tom pádu bývá důležit a jist.
Návrh nelíbil se paní, řekla: „Nechci tyto sňatky, nechť jsou ze starého rodu, Rodrigo sám urči sladký,
co má dít se, co ti milé, není nouze o radu tam, kde ty a král se spojí o té věci v poradu.“
Rodrigo jel do Requeny, brzy za ním král též přišel, v společnosti obou hrabat, by je viděl Cid a slyšel.
Veliká tu byla sláva, Geronimo když mši čet, Cida stranou vzal si Alfons, vážně děl tu jeho ret:
„Roderigo, dobře víte, že k vám velkou lásku chovám, pro všecko, co vás se týče, péči svou a starost snovám,
Podjal jsem se této cesty za tím cílem v nadšení, abych zvěděl v důležité věci vaše mínění.
Žádali mne z Carrionu hrabata vás osloviti, abyste jim dal své dcery, které já mám zasnoubiti.
Byli by vám vděčni tuze za tu přízeň vznešenou; dobře každý cení dcery, takého jež otce jsou.
Po přátelství vašem touží, vlídné ždají zacházení, co je vaše, rádi mají, šlechetnou krev vaši cení“ –
Králi Cid povídá na to, vyslovuje vroucí dík, co mu draho, co mu svato, vzít vše může v okamžik.
Nejen statky též i dcery, vše, co chtěl by, chce mu dáti, dcery přenechá rád králi, ať je ráčí provdávati.
Alfons poděkoval Cidu, osm tisíc hříven v den svatební vyplatit kázal, takto se vším spokojen.
A pak obou slečen strýci Alvarovi dal jich věno, jež po sňatku dokonání mělo býti vyplaceno.
Hrabata vše král pak svolal, rozkázal jim Cida ctít, Diazovi obě ruce ve znak toho políbit.
Hrabata to učinili před králem i před šlechtici, na to Cid je pozval všecky, aby k svatbě přišli všicci.
Král do Kastilie táhnul, a s ním z Bivaru rek Cid, ale onen po dvou mílích řekl, dál že nechce jít.
Rodrigo táh k Valencii, kam se hrabata a páni, jak on přál si, měli sejít k toho sňatku dokonání.
Cid když zřel je shromážděné, k Donu Faňezovi děl, aby vše dle vůle krále do podrobna dodržel.
Neteře své by sem přived k tomu sňatku po zákonu, hraběte i infanta též, kteří slují z Carrionu,
aby odevzdal jim dívky. Stalo se, jak přál si král, každý z hrabat svého štěstí svrchovaný důkaz dal.
Nebo tak je láska silná, uzříš, jak působí potom, oči samy vyprávějí, nechť i jazyk mlčí o tom.
Vyplnil svůj úřad biskup, rozdávaje žehnání, osm dnů se veselili tancem, býků ve klání.
Hrabatům i magnatům všem velké dary rozdal Cid, kdo jest velkým ve svých skutcích, musí ve všem velký být.
Cookies on Poetry Cove