Myslitelů hlavy
s vzlety básníků,
srdce chmur i slávy
s tluky slavíků,
zřím váš profil čistý
nad Talmudu listy,
stín a blesk kam místy
mih’ se v promyku.
Lidstva nad kolébkou
patriarchů dav,
mythů přízi hebkou,
božství zlatohlav,
v mystickém tkal zpěvu,
plném svatých hněvů,
šakalích, lvích řevů,
poesie splav.
Přísní zákoníci
s thorou v dlani své,
bolest věků v líci,
jak jim ňadra rve,
jak je vděkem tonů
z duší milionů
zpátky ku Sionu
mocná tužba rve!
Trpitelé, reci
jako Makabej,
v ohnivé muk peci,
v Baala mrzký rej;
přísní mravokárci,
velební vy starci,
strdí, mléka dárci,
v běd stých epopej!
Moudří, důmyslní,
lepších nemá zem,
svatých vznětů plní,
Šamai s Hillelem,
chytří, opatrní,
jimiž pravdy zrní
na skále i v trní
šlehlo plamenem.
V žalářích a střílnách
zašlých století,
v moderních jak dílnách
stejně prokletí,
štváni v davech psanci,
na korábech hnanci,
v bouří mořských tanci,
v děsném objetí!
Zapadnutí rabbi
v bídy, nouze šeď,
Kabbala jež vábí,
a jimž rozum zeď;
bludní s šedin květem,
s prorokovým retem,
Akiba jak světem,
dejte odpověď!
Tolik velkých žárů!
Tolik smělých met!
Tolik ducha darů,
démantů co vět,
tolik strázně, kázně,
poesie bázně,
nevyzní přec prázdně
v bezbohý náš svět!