Ten lístek jetele kdes na neznámé mezi
byl z bratrů tisíce pro Tebe utržen.
Můž síly v sobě mít, by citů všecky jezy,
mou touhu po Tobě, mé duše každý sen
ti vysloviti moh?
Ta sloka, jež jde s ním, ta dojemná a hravá,
oč lepší než ten list? V tom jeden osud jich:
jsou, mluví, zpívají, na Tvá ústa žhavá
se přimknou jásavě a svadnou v polibcích – –
kdo věřit by to moh?