Bych smělost měl, jaké mám vůle plání,
a mohl s vámi mluviti kdes v skrytu,
jak láska ve stálém mne týrá citu,
já nesnášel bych tolik běd a lkání.
Jak list se třese při každičkém vání,
tak já se chvím ve vašich očí svitu,
má všecka síla mizí bez soucitu
mou žhoucí slast mi berouc, ó má paní!
Tu utíkám se k Lásce, pánu svému,
by mluvil za mne u vás s horlivostí
o něze, z vás jež proudí srdci mému.
Vás, paní, za to prosím v zdvořilosti,
bez hněvu slyšte jej a věřte všemu,
on pravdu řekne vám, jen v počestnosti
jak váš jsem, k čemu síly nemám dosti.