V bronzovém živůtku babka
s kaštanu v rozkvětu
jak těžká dešťová kapka
v svém hravém přeletu
vrazila tobě do oken –
Ó sen!
Co já jsem dole stál
a hrál
a brousil sobě vtip,
oč na tom ta babka jest líp?
A od země kalíšek malý,
svlačcový, rosný květ,
tak v šplhání výš byl stálý,
na římsu až si sed’
a kýval na tě do oken –
Ó sen!
Co já jsem dole stál
a hrál
a brousil sobě vtip,
oč na tom ten zvonek jest líp?
A hvězda s vysoka nebe
nejlepší našla část,
zřít bude celou noc tebe –
Ó radost, ó slast,
se dívat na tebe do oken!
Ó sen!
Co já jsem dole stál
a hrál
a brousil sobě vtip,
oč na tom ta hvězda jest líp?