Ty krásné ruce a ty bílé páže!
Jak vše to svůdné, a přec dětské k tomu.
Kdo ráno stužky na nožkách ti váže
a večer komu trháš je, ach komu?
Ty drobné rtíky stvořené jen k smíchu,
ten důlek v bradě, ten lehký stín v skráni,
kdo smí ty vděky, krb když shasnul v tichu,
ty všecky vděky držet ve své dlani?
Je šťastný, zcela šťastný, milé dítě,
jen jako já, jenž na obraz se dívám?
Ó, líbejte se! – Čas letí tak hbitě.
Jsem cvrček v krbu a vám k tomu zpívám.