Obléhal tak Valencii Kastilský Cid onen dobrý, která denně s Maury v sporu byla, již v ní řádili.
Mnoho pobil jich a mnoho zajal v boji, tu v stan jeho jednoho dne přišel rytíř neznámý, však spanilý.
Martin Pelaez slul jmenem Astuřan Pelaez Martin, velký vzrůst měl, silné údy, žertoval rád a se smál.
Ale zbabělý byl trochu, jak to v mnohých bitvách, řežích, na nichž podíl bráti musil, nejedenkrát dokázal.
Zamrzelo toto Cida vídati jej po svém boku, nezaslouží taká baba, aby vedle Cida žil.
Jednou dobrý Cid se pustil a s ním jeho rytířové ve zoufalý zápol s Maury, každý statečně se bil.
Pelaez též přišel k tomu v dobré zbroji na svém oři, ale dřív než začal zápas, v tábor již se vrátil hned.
Tajuplně, opatrně do svého se vplížil stanu a tam v dobrém skrytu zůstal, pokud nepřišel Cid zpět.
Zanechaltě mnoho Maurů na bojišti, které získal, pak si sedl, aby jedl, k rohu stolu, kde rád dlel.
Na lavici sám tu sedal a na druhé rytířové proti němu, ti však pouze, které v úctě nejvíc měl.
S těmi směli hodovati pouze slavní reci v bojích, takto přál si to Cid dobrý, by v nich nítil statečnost.
Aby každý po tom toužil vyznamenati se v boji, že smí jíst u stolu, kde byl Alvar Faněz s bratrem host.
Martin Pelaez však myslil, že Cid neví, co se stalo, rychle sobě ruce umyl, posadil se k stolu hned.
Faněz Alvaro kde seděl v bohatýrů ctěných středu, dobrý Cid přistoupil k němu a jej za ramena zved.
Děl: Vy nejste z takých reků, byste jíst moh s mými lidmi statečnými, zkoušenými, kteří jsou mé duše ples.
Které já ctím víc než sebe, sedněte sem k mému stolu, jezte vedle z mojí mísy, víc jste nezasloužil dnes.
Pelaez však nepochopil, za pohanu nevážil to, na stranu si used Cida, by s ním jedl, v ústraní.
Statečný Don Roderigo, Cidem zván Campeadorem, mezi jídlem k této babě činil moudré kázání.
Cookies on Poetry Cove