O lásky moře bezdné,
lze k tvému dospět dnu?
Lze myšlénce neb snu
pít z tvojí číše hvězdné?
Ó lásky dlouhé pole,
lze uvít v kytici
vše kvítí zářící,
jež plá a svítí v kole?
Ó perly ze dna moře,
ó květy z lásky niv,
ať pozděj nebo dřív
z vás v duši padá hoře.
Ať oklame nás láska,
ať vše nám povolí,
vždy konec zabolí,
vždy čelu zbude vráska.
Nechť člověk žal jen tuší,
vždy srdce svoje rád
v ten květný vrhá sad
a v moře to svou duši!