Můž’li tichá radost snést se v duši moji,
stalo se dnes skutkem tvojí zásluhou...
Octl jsem se nad života zdroji,
napojila’s duši ubohou...
Z achatové číše, na jejímž dně leží
zapomnění bolu, podala’s mi pít,
zkalené mé oko zbystřilo se svěží,
všecko plně cítit, pochopit...
A než osvěžená ústa „Díky!“ řeknou,
pohled v tahy tvoje všecko dopoví:
Sama podivíš se, v růžové jak změknou
řinčící mé těžké okovy...