I. Kdys vyšel poutník – tak dí stará zvěst –

Kdys vyšel poutník – tak dí stará zvěst – jak poutníci šel, kteří chodívali, by v srdce zdrané trochu míru sváli, ku škebli přitkli palmy ratolest.

Šel poutník v zoři jitra, v svitu hvězd, sny bezčetné tu jeho duší hrály, jak bludičky se míhaly a plály a hasly mhou u křižovatky cest.

I padal večer, smrákalo se již, jak mlhou cesty vše když opřede, tmou halily se vrchy, doliny. Zřel poutník na obzoru velký kříž,

jak rýsoval se v hloubi pustiny... Děl k sobě: „Ten mne z bludů vyvede!“