Hleď, Milo, na kaštanu zlatí
se brunatné juž pupeny,
a v jedno kolo na souvrati
jsou sedmikrásy skupeny.
A čápi letí valem z jihu,
a vzduchem zní křik vlaštovic,
je tady jaro v okamihu,
juž cítíš, duje ve tvou líc.
Na křídlech sladkou vůni nese,
ji sype v lučiny a hvozd,
juž kukačka se hlásí v lese
a na zdi v kleci starý drozd.
To bude všude záře zlaté
a paprsků a veselí
ze slunce číše vrchovaté,
den každý bude nedělí.
To bude běhání a hraní
tu na dvorku, tam v alejích,
v mé dumy tvoje štěbetání,
v mé verše až tvůj vpadne smích!
Tu místo školy „školka“ počne,
tu míč a obruč těkavý
a za motýlem v plesné skočné
se nožky tvoje nestaví.
Co stromy budou moře květů,
třpyt zlata každá pěšina
a každý motýl – kvítek v letu,
a motýl spící – květina:
U okna budu tiše státi
a hledět v modro do nebe,
a spokojen se usmívati,
že vše to, dítě, pro tebe!