To Hosannah, jež znělo nad tvým chlévem,
to hluboko se lidstvu v srdce vrylo,
s tím pastýřů i andělů všech zpěvem
a pro vždy, věř, tam zakotvené zbylo.
Je ani „Ukřižuj ho!“ nevyhladí,
ni děsné tvoje „Eloi Sabaktani!“
Jsouť nejsilnější vždycky dojmy z mládí,
ty démanty jsou k srdci přikovány.
To Hosannah tvé každý rok se vrací,
juž v prvním sněhu nad zemí se třese
a člověk, víru jenž i Boha ztrácí,
v den, kdy zní ono, vždycky raduje se.