Byl vonný večer, v podletí jak bývá,
tříšť paprsků se třásla na západě,
les tměl se zvolna ve stínech a v chladě...
Slyš, v houštině kdes zpožděný pták zpívá...
A dole ve vsi, jež se v dýmu stmívá,
na střechy hřebenu kde sedí v řadě
dav holubů, v zpěv z lesa v dravé vádě
křik ptáka chraptivý a smutný splývá.
Co něhy znělo v písni lesa tklivé!
Však v křiku ptáka co zas vášně divé!
Já poslouchám a v srdci bolest klíčí:
Zpěv z lesa, to sen lásky, tklivá něha,
však z hlasu ptáka plameny to šlehá –
ryk vášně mé v nich po polibcích křičí!